site logo

Jak postavit jednoduchý intranet

Intranet používá stejné prostředky jako Internet tj. HTML, CSS, JavaScript, ale obsah je dostupný jen uvnitř lokální sítě ve firmě. Z Internetu je obsah intranetu nepřístupný. Práce na intranetu se podobá brouzdání na Internetu. V browseru jsou zobrazeny firemní informace a mezi stránkami se přechází pomocí odkazů.

V tomto článku nenajdete jedinný správný postup jak postavit intranet, spíše najdete tipy a upozornění na co si dát pozor při budování intranetu. Pro intranet budete potřebovat následující vybavení: lokální síť (LAN), webový server, počítače s browserem a někoho kdo intranet vybuduje.

LAN

Většina firem má veřejné Internetové stránky s prezentací firmy něco jako www.firma.cz které jsou umístěny a registrovány v Internetovém prostoru. Firemní intranet by měl být oddělen od takovéto prezentace a měl by běžet uvnitř firmy, v prostoru lokální sítě.

Termín doména má trochu jiný význam v LAN, na intranetu. Lokální doména je pod kontrolou správce sítě. Účet je vytvořen pro konkrétní osobu, která je fyzicky identifikovatelná. Webový server v LAN může zjistit který účet (uživatel) požaduje intranetovou stránku a povolit aktivitu podle přidělené role uživatele. Více najdete v článku jednotné přihlášení, SSO.

schema sítě intranet

Z celé lokální sitě je ze strany Internetu viditelná jen veřejná adresa routeru. Ostatní zařízení lokální sitě, adresy, jména i vnitřní komunikace jsou skryty za routerem.

Jméno domény LAN najdete v přihlašovacím formuláři a pro funkci intranetu není podstatné. Důležité je jméno intranetového serveru, které uvidíte v okolních počítačích. Toto jméno zadáte do adresového řádku browseru a dostanete se na domovskou stánku Vašeho intranetu.

Pro rozběhání intranetu není potřeba registrovat adresu typu www.firma.cz stačí znát jednoduché, obvykle jednoslovní jméno zařízení na kterém je instalován webový server.

Bezpečný vzdálený přístup do lokální sítě, tedy i k intranetu, pomocí VPN (virtuální privátní síť) je možný bez omezení. Nastavení VPN serveru i klienta ovšem není triviální záležitost.

Webový server

Ve firemním prostředí intranetu, kde většina zařízení běží na Windows je přirozené použít jako web server Internet Information Server IIS. Pro experimenty je bezpečnější samostatný stroj s instalací Windows 2000 Server a web serverem IIS6. Starší IIS má výhodu v jednoduché instalaci, nastavení a rozběhání. Součástí instalace IIS jsou interprety VBscript, JavaScript a drivery pro práci s databází Access, které budou potřeba pro tvorbu dynamických stránek.

V zásadě je možné použít jakýkoli webový server. Vzhled stránek, které uvidí uživatelé intranetu v browseru závisí na kvalitě HTML a CSS kódu a ten není závislý na verzi web serveru. To že starší verze Windows a IIS již není podporovaná neznamená že je nekvalitní, znamená to jen tolik že Microsoft chce další peníze. To je také největší nevýhoda produktů Microsoft, jakmile dosáhnete alespoň základní produktivity, přestanou být nástroje podporovány.

screenshot ukázky adresáře intranetu

Jak pracuje webový server? Po kliknutí na odkaz v browseru je odeslán požadavek (request) na web server. Ten vyhledá ve svém adresáři požadovaný soubor. Statické soubory s příponou .htm .html jsou ihned odeslány zpět do browseru. Dynamické stránky (přípona .asp nebo .php) jsou generovány na serveru. Interpret postupně čte kód souboru, části html zapíše do výstupního souboru, kód skriptu provede a do výstupního souboru zapíše výsledek (response). Takto je sestaven výstupní HTML kód, který je odeslán zpět do browseru. Dynamické stránky (skripty) jsou nutné při práci s databází, nebo pro zpracování formulářů. Intranet je hlavně o formulářích a databázích.

Na screenshotu IIS konzole vpravo vidíte intranetový server a několik aplikací, které jsou umístěny v podadresářích. Popis aplikací, jejich funkce, sreenshoty tak jak je vidí uživatelé v browseru najdete v části ukázky aplikací.

IIS konzole je potřebná pro nastavení vlastností adresářů a souborů, které jsou specifické pro IIS a nejdou nastavit pomocí file manažeru. Konzola zobrazuje jen část souborové struktury, která přísluší IIS serveru, tedy až od adresáře C:\\Inetpub\wwwroot\  což je domovský adresář IIS. Přístupová práva pro adresář budou pro uživate read, pro vývojáře intranetu full control.

Je v zásadě jedno, který browser zvolíte pro prohlížení intranetu. Pokud dodržíte standardy, stránky se budou zobrazovat shodně ve všech moderních browserech. Potíže mohou nastat v IE, který má tendenci padat do quirk módu, MS to nazývá kompatibilní mód. V tomto módu se počítá box model podle jiných pravidel než předepisuje W3C.

Všichni klienti by měli mít nastavenu domovskou stránku browseru na výchozí stránku intranetu. Po startu browseru se tato stránka načte automaticky a na této stránce by měly být odkazy na jednotlivé aplikace intranetu.

Vývoj intranetových aplikací

Vývojář intranetu napíše do adresového řádku browseru jméno intranetového serveru a načte domovskou stránku. V jednoduchém ASCII editoru (notepad) otevřete soubor default.htm  ze serveru IIS, upravíte kód a soubor uložíte zpět na server. Pak provedete refresh stránky v browseru a vidíte změny. Drobné úpravy kódu je tak možné provést přímo na funkční stránce živé aplikace.

Vývojář intranetu si může nainstalovat stejný webový server na svoji stanici a vyvíjet aplikace bez připojení do LAN. Do adresového řádku místo jména webového serveru napíšete název localhost. Název localhost odkazuje na webový server téhož stroje. Hotovou aplikaci (adresář) pak zkopírujete na firemní web server, nastavíte potřebné vlastnosti adresářů a na domovskou stránku přidáte odkaz na novou aplikaci.

Webový server na Vašem počítači může posloužit pro vytvoření osobního intranetu, na kterém budou běhat webové aplikace jen pro Vaši vlastní potřebu.

Během prvních experimentů si osvojíte principy webové intranetové aplikace. Ta se skládá z většího počtu relativně samostatných souborů. Serverové skripty zajistí funkčnost aplikace tj. čtení databáze, formátování dat do html tabulek, nebo práci s formuláři. Vzhled aplikace nastaví soubory s kaskádovými styly a obrázky. Společné části kódu budou v souborech typu include. Tím se webová aplikace liší od desktop programu, kde obvykle celý program je kompilován do jednoho souboru.

updated 2013.03.22